
Naše šermířská skupina, jak již z názvu vyplývá, stylizuje své produkce v první řadě do období posledních Přemyslovců, zejména pak do doby vlády Přemysla Otakara I. a Václava I.., tedy do časů vrcholu a doznívání Románské kultury a nástupu Gotiky v Čechách.

Toto období jsme si zvolili zcela záměrně, neboť se domníváme že tato, pro náš národ velmi významná éra, je laickou veřejností poněkud opomíjena.
Byla to doba stejně významná pro Český národ, jako doba vlády Karla IV., doba pobělohorská nebo období utváření a vzniku samostatného Československa. Byla to doba kdy Přemysl Otakar I. položil základ prudkého vzestupu českého království mezi evropské mocnosti, díky svému obratnému politickému manévrování, využívajíc rozbrojů na půdě Svaté říše římské.
Roku 1198, za podpory Filipa Švábského dosahuje Přemysl Otakar udělení královského titulu, který uznává i papež. Předchozí královské tituly Vratislava I. (1085) a Vladislava I. (1158) papežové neuznávají, neboť byly uděleny císaři nepřátelsky nakloněným papežskému stolci.
Svojí diplomacií dosáhl u papeže Inocence III. ve dnech 15. až 21. dubna 1204 vydání šestice papežských bul, kterými papež přijal Čechy do obce křesťanských království.

Roku 1212 vydává Fridrich II., sicilský král a novopečený císař Svaté říše římské v Basileji „Zlatou bulu sicilskou“. Vydáním této buly došlo k definitivnímu povýšení knížectví českého na království i ze světské strany.Potvrdil tím zároveň právo vnitřní volby vladaře, nedělitelnost území státu, právo vlastního jmenování biskupů a dědičnost královské koruny.Učinil tak proto, aby mohl upevnit svoje mocenské postavení na severu říše a zavázal si tím jako spojence nejmocnější autoritu této části říše, tj. českého krále.
Přemysl Otakar I. dále zavedl tzv. primogenituru ( tj.nástupnictví prvorozeného syna), na místo starého přežitého seniorátního řádu ustanoveného již knížetem Břetislavem I. (tj. nástupnictví nejstaršího člena rodu).
Na sklonku svého života ještě jako zdatný válečník vpadl do Rakous a předurčil tak na několik desetiletí směr mocenské expanze českého státu. Tento směr pak s různými výsledky dále rozvíjeli jeho nástupci, syn Václav I., vnuk Přemysl Otakar II. a pravnuk Václav II.

Naší skromnou snahou pak je přiblížit atmosféru těchto časů co možná nejširší veřejnosti.